Bůh nás má asi rád ...

Buh nas ma asi rad. Pravda, asi tak 80% cesty a pobytu nam proprselo, zatim, ale kdyz vylezlo slunicko, bylo to pekne. Paolo Coelho ve svem Alchymistovi pise, "kdyz neco opravdu z celeho srdce chces, cely vesmir se spoji abys toho dosahl...." tak se zda, ze nase cesta je pro nasi skupinku Cestou Srdce.

Krasne jsme projeli celou EU a predevcirem v noci okolo 11.00 se pristrachali na Ruske hranice. Nejdriv jsem nemohl najit spravnou Zelenou kartu. Ale nasli jsme ji.

Pak jsme prosli vyplnovanim imigracnich listku, s malymi neprestnostmi a vydatne pomoci Fika, jsme to dali. Dostali jsme vstupni razitko a popostoupili na celni kontrolu . . .

Tady je nutne vyplnit veliky formular. Prima je, ze uz jen jeden a to pro auto. Pred dvema lety jsme vyplnovali jeste pro kazdeho clena posadky. Tady opet perlil ve vyplnovani Fik, a pani za prepazkou nam ochtne pomohla. Ale drobne prehlednuti data na plne moci k rizeni auta nas mohlo uplne snadno vratit zpet za hranice. A cesta za labyrinty by byla ukoncena. Vizum nas opravnovalo pouze k jednomu vstupu.

Ale stalo se to, ze pani se sla poradit s vedoucim. A.... nasi, respektive moji chybu uznala. Pak uz nam jen vycinila, kdyz jsme vylozili cast auta, ze podle zakona muzeme vezt jen 50 kg veci na osobu a ze toho mame urcite vic.

A tak nás po cca 3,5 hodinach pustili do Ruska. :)