Velký výlet 2017
Pobřeží je značně členité, z hornin převládá žula a rula. Krajina je kopcovitá (nejvyšší bod 86 m nad mořem). Většina území ostrovů je pokryta jehličnatými dřevinami – převážně borovicí a smrkem, v části krajiny jsou močály. Na ostrovech je více jak 200 zarybněných jezer. Některá jsou spojena kanály.
Ostrovy občas navštěvovali Novgoroďané a Karelové. Střídavě je vyhlašovali za svá území. Do příchodu mnichů ostrovy nebyly trvale osídleny.
Roku 1429 po dvoudenní plavbě připluli loďkou na Velký Solovecký ostrov dva pravoslavní mniši (jeden z nich se jmenoval Savvatij). Spatřili krásnou krajinu, tetřevy, zajíce, jeleny, zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nebyli. Prohlásili tento ostrov za svatýa založili zde klášter. Z tohoto období jsou chrámy Uspenský a Preobraženský a desítky kostelů, kapliček a pousteven. Mnoho práce vykonali nejprve mniši, později také klášterní rolníci a přicházející řemeslníci. Množství kanálů spojilo jednotlivá jezera, dřevěné roury přiváděly do klášterů jezerní vodu. Později mniši chovali domácí zvířata a dokázali vypěstovat bohatou úrodu zeleniny. Rozvinula se řemeslná výroba na pokročilé úrovni.
Carské vojsko vybudovalo na ostrově kamennou pevnost k ochraně hraničního pásma, která od roku 1718 sloužila jako vězení. Počet vězňů se pohyboval v řádu desítek až stovek. V 80. letech 19. století navštívil Solovky velitel vojsk petrohradské oblasti a dospěl k závěru, že vojenský oddíl je tam zbytečný a vojáky odvolal. V roce 1903 solovecké vězení zaniklo.
Ostrovy občas navštěvovali Novgoroďané a Karelové. Střídavě je vyhlašovali za svá území. Do příchodu mnichů ostrovy nebyly trvale osídleny.
Roku 1429 po dvoudenní plavbě připluli loďkou na Velký Solovecký ostrov dva pravoslavní mniši (jeden z nich se jmenoval Savvatij). Spatřili krásnou krajinu, tetřevy, zajíce, jeleny, zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nebyli. Prohlásili tento ostrov za svatýa založili zde klášter. Z tohoto období jsou chrámy Uspenský a Preobraženský a desítky kostelů, kapliček a pousteven. Mnoho práce vykonali nejprve mniši, později také klášterní rolníci a přicházející řemeslníci. Množství kanálů spojilo jednotlivá jezera, dřevěné roury přiváděly do klášterů jezerní vodu. Později mniši chovali domácí zvířata a dokázali vypěstovat bohatou úrodu zeleniny. Rozvinula se řemeslná výroba na pokročilé úrovni.
Carské vojsko vybudovalo na ostrově kamennou pevnost k ochraně hraničního pásma, která od roku 1718 sloužila jako vězení. Počet vězňů se pohyboval v řádu desítek až stovek. V 80. letech 19. století navštívil Solovky velitel vojsk petrohradské oblasti a dospěl k závěru, že vojenský oddíl je tam zbytečný a vojáky odvolal. V roce 1903 solovecké vězení zaniklo.
Komentáře
Okomentovat